Náhrobník s plastikou rytíře

Figurální náhrobník rytíře se nachází v levé části od vstupního portálu do márnice a je vezděn. Jde o potomka mocného rytířského rodu Hrzánů z Harasova. Harasové pocházejí z Harasova v Kokořínském údolí zřejmě z pozdějšího hradu, který stával nad dnešním rybníkem. Říkali si Hřáňové (Hrzáňové), ale i Homutové a zřejmě šlo o vladycké místní rody. Později převzali přídomek "z Harasowa". V pramenec se objevují už v roce 1321 (Pešek Haras z Újezda). Rodinnou hrobku nalezneme až v Mladé Boleslavi v kostele sv. Havla. Vysloužili si rytířský stav, byli tedy svobodnými pány, ale měli povinnosti k vladaři. Například brannou povinnost.

Náhrobník nese po obvodu text "Letha panie......na den sw. Martina umrzel gest urozeny Pan .... Hrzan z Harasowa ... gest w nadegi blahoslaweneho wzkrisseni." Píše se rok kolem letopočtu 1600 po Kristu. 

Jmenovitě o Hrzánech a kdo je tedy v Kruhu pohřben? 

Tobiáš je poslední Hrzán na Housce. Kdo z Hrzánů známých v 16. století v hrobce v Mladé Boleslavi chybí? Je to první Hrzán na Housce Václav, jeho syn Adam a bratr Václava Hrzána ml. Jiří Hrzán z Harasova a Vidimi. Potom ještě nejmladší generace Tobiáš mladší, Jiří (mladší syn Václava Hrzána) a Oldřich, syn Jiřího Hrzána z Harasova a Vidimi. U nejmladší generace, která již nebyla svázána s panstvím Houska nelze předpokládat, že by byla pohřbena v původním kostelíku v Kruhu, který byl farním kostelem i pro Housku. Pokud přistoupíme na Šimákovu teorii (J.V.Šimák "Kniha o Housce"), že Tobiáš st. byl pohřben též v Mladé Boleslavi 1599, zůstává pouze trojice Václav H. (umírá 1584) , Adam H. (neměl k Housce ale žádný majetkový vztah) a Jiří Hrzán z Harasova a Vidimi.

Prodej Housky Tobiášem Hrzáněm německému úředníkovi na Bezdězu panu Damiánovi z Pejcldorfu a vložením do Zemských desek 20.8.1594: "Dědictví své, zámek Housku s předhradím při témž zámku, s štěpnicemi, zahradami, s cihelnou, s kovárnou, lednicí; item dvůr poplužní ležící pod týmž zámkem Houskou, s dědinami vornými, neornými, s lukami, chmelnicí, pivovarem, sladovnou, sádkami pro ryby; item druhý dvůr, slove Roveň … item vsi zejména tyto: ves Tejn, což tu má, pod zámkem Houskou, s krčmou vejsadní, ves Libovize s krčmou vejsadní, celou, ve vsi Lobzech jednoho člověka vosedlého, ves Krouh, s krčmou vejsadní celou, ves Ždírec, …ves Korčí, … ves Bořejov, s podacím kostelním, celou, ves Blatce Veliké celou, ve vsi Březince toliko platu ročního na statku Matouše Hraběšínského dvě kopě gr. č. z těch dědin, které pod Velikými Beškovy s té strany k Velikým Blatcům leží,… item více z luk toliko do vůle vrchnosti, tj. z louky u Křenova, z statku Matouše Hraběšínského půl sedmnácta groše, a z louky Strkova třidceti grošův; odtudž z Březinky Jan Sedlák, poddaný Matouše Hraběšínského z "husí" louky 30 gr. a z chobotu rybníka pod Beškovy půl čtvrta groše č. též do vůle vrchnosti, dává se jednou úrpk při sv. Janu Křtiteli, a dále na tý vsi mimo plat jmenovaný žádného panství a povinnosti on Tobiáš Hrzáň nemá a neprodává; na Švihově jednoho člověka osedlého, na Chřenově jednoho člověka osedlého, ves Dražejov s Krčmou vejsadní, celou (kromě jedné poustky, kteráž náleží k obci Dubský), ves Osinalice s krčmou vejsadní, celou, dvůr na Kluku s jedním člověkem osedlým, s dvory kmetcími, s platy stálými i běžnými, s lidmi a sirotky, osedlými i neosedlými (kromě těch, které sobě vymínil i s spravedlnostmi jejich, jakž cedule řezané o ty vejminku mezi nimi učiněny a sekrety jejich zpečetěny jsou), s robotami žennými, řípy rejti, konopí trhání, sena a otavy sušení, ovce praní o střihání, na lovy chození, s kurmi, kuřaty, vejci, ospem vobilí i s tím se vším, v čemž ti lidé zasedí, s horami, s lesy, háji, porostlinami k tomu náležitými, (kromě což lidé poddaní k svým gruntům drží a obci mají) i se všemi brtvemi, kteréž v těch lesích jsou, s potoky, vodotočinami, lukami; item s mlejny těmito: mlejn, slove šibeniční, mlejn chřenovský a při něm pila pro prkna řezání, mlejn, slove spálený, ležící pod Tubozí, se vším k těm mlýnům příslušenstvím; rybníky zejména tyto: rybník pod Libovizí, rybník pod Tubozí, rybník Závistník, rybník pod Beškovem, rybník pod Chřenovem, rybník pod Beškůvkem a Strkovem, s jejich vodotočinami; s jinými všelijakými užitky a se vší zvolí a s plným panstvím, což k nadepsanému zámku Housce náleželo a náleží, nic toho nevimieňujíc, jakž toho sám v držení a užívání byl, a což jest mu se tak koli po neb. Václavovi Hrzáňovi, otci jeho, dobré paměti, podle dílčích cedulí mezi ním, otcem jeho, a též někdy Jiříkem Hrzáněm z Harasova a na Vidimi, jakožto bratřími vlastními, se dostalo (krom vsi Březinky, jakž nahoře dotčeno, že z té vsi toliko plat vychází), tak a v témž plném právě v týchž mezích a hranicích, v nichžto svrchupsané dědictví záleží, i také tak, jakž smlouva trhová zpěčetěna mezi stranami o to učiněná a téhož léta s dne v dsky zemské vložená v sobě šíře obsahuje a zavírá, žádného práva, panství ani kderé zvláštnosti sobě tu dědicům a budoucím svým na tom na všem nepozůstavujíce, prodal Damiánovi z Peyceldorfu a Bohunce rozené Kelblové z Geyzinku na Kálku a Vísce, za sumu 21 900 kop gr. vše českých, úplně a docela zaplacených a jim toho dne nadepsaného 25 26 dědictví dědicky postoupil. Spraviti má on sám prodávající před každým člověkem právem zemským a zvlášť před věny a sirotky, jakž země za právo má, čímž má neb míti bude, třetinou vejš, a dále strany vedle dotčené smlouvy ve všech artikulích k sobě zachovati mají a povinny jsou."

Erbovní znamení - lilie

Náhrobník se nachází v pravé části márnice od vstupního portálku. Náhrobník byl zřejmě za třicetileté války rozlomen a nyní tvoří vlastně i soklové kameny této renesanční márnice.

A) může jít o manželku pochovaného rytíře Hrzána z Harasova, jako symbolika čistoty,

B) může jít o rodový erb rodu Vetterů z Lilie (jméno Vetter se dokonce v Kruhu ještě před 2.sv. válkou objevuje!) nebo rod Freudenthalů,

C) V českých zemích existovalo několik vladyckých rodů (nižší šlechta), které měly ve svém erbu symbol lilie, často v různých barevných kombinacích a uspořádáních. Lilie byla poměrně rozšířenou heraldickou figurou. Mezi tyto rody patřily například:

• Beřkovští ze Šebířova: Původně vladycký rod z Táborska, později sídlící na Mělnicku v Beřkovicích a teké v Liběchově. Ve svém erbu měli lilii na červeném štítě mírně nakloněnou.
• Páni ze Zástřizlí: Ačkoli se později stali panským rodem, jejich původ byl vladycký a měli blízko k erbu Beřkovských ze Šebířova, používali znak s lilií. Působili hlavně na Moravě. 

LILIE v heraldice

HERALDIKA vzniká nikoliv tak, jak se až dosud předpokládalo (tedy že mezi I. a II.kruciátou), ale teprve více než cca ½ století poté někdy od počátku 13.století. Nicméně rozhodujícím bodem a jakýmsi "VELKÝM TŘESKEM" pro HERALDIKU je dobytí JERUZALÉMA 1099, čímž se počíná jakési "PŘEDHERALDICKÉ OBDOBÍ" užití prvních "křesťansko-křižáckých" SYMBOLŮ, ovšem ještě toliko jako >SYMBOLŮ< samých (tehdy "IN" a módních, známých a současníkům významově srozumitelných) ovšem ještě NIKOLIV jakožto "ERBŮ" či FIGUR "heraldických", nýbrž čistě jako "SYMBOLŮ" či FENOMÉNŮ obecných (což je rozdíl).

LILIE je tedy pravděpodobně DRUHOU NEJSTARŠ´Í heraldickou FIGUROU, hned po LVU anebo spolu s ním.

NENÍ tedy pravdou to, jak začíná heslo >LILIE< v každé heraldické příručce a tedy že je to symbol ČÍSTOTY, NEVINNOSTI, PANENSTVÍ a odtud i coby symbol MARIÁNSKÝ apod. eventuálně BOŽSKÝ či KŘESTANSKÝ apod.

LILIE byl (již dávno před kruciátami) SYMBOLEM JEZUZALÉMA a tento SYMBOL spatřujeme i na tamních MINCÍCH

TEPRVE v PRŮBĚHU "rytířského" 13.století, kdy teprve VZNIKAJÍ "ERBY" i HERALDIKA sama, zatímco během celého předchozího 12.století se tytéž SYMBOLY jako LEV či LILIE sice již objevují, ale jen jako "SYMBOLY OBECNÉ" ovšem ještě ne OSOBNÍ/INDIVIDUÁLNÍ (patrně) a rovněž tak NE ještě "HERALDICKÉ" !

Snad až do roku 1405 je FRANCOUZSKÝ KRÁLOVSKÝ ZNAK/ERB tvořen štítem LILIEMI ´POSETÝMI´ eventuálně ´POSÁZENÝMI, což je evidentně důkaz toho, že do FRANCOUZSKÉHO ZNAKU se dostávají LILIE prostřednictvím TEXTILNÍHO POTAHU, který mi francouzský král potahoval svůj ŠTÍT a ten měl evidentně šitý z TKANINY (nepochybně drahé a vzácné) zdobené TKANÝMI či vyšívanými LILIEMI.

Teprve od roku 1405 (s KARLEM VI.) se počet "nepočítaných" LILIÍ na erbu "zredukoval" na pouhou TROJICI LILIÍ francouzského znaku - FRANCOUZSKÝ ZNAK – francouzské lilie a sice z důvodu ODLIŠENÍ od "FRANCOUZSKÉHO ERBU", který byl a je součástí anglického královského znaku jakožto nárok ANGLICKÉHO KRÁLE na FRANCOUZSKOU KORUNU, což bylo příčinou i "STOLETÉ" francouzsko-anglické války.

Symbol lilie je pak vykládán jako "NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE" a obdobně i ona TROJICE LÍSTKŮ LILIE je interpretována coby TROJICE SVĚTCŮ a TROJICE 1. PANNA MARIE + 2.JOSEF + 3.JEŽÍŠEK (což se kryje s trojjedinou božskou podstatou 1.Boha-otce, 2.Boha-syna a 3.Ducha svatého) resp. LÍSTKŮM FRANCOUZSKÉ "LIS" či lilii odtud zvané také "FRANCISCA" jsou přisouzeny s "teorií o symbolice lilie" významy:

1.střední lístek = VÍRA
2.+3. postranní lístky = MOUDROST+RYTÍŘSTVÍ

čemuž pak v INTERPRETACI erbu po roce 1405 by měla odpovídat i TROJICE LILIÍ do trojsponu 2+1 kopírující tvar štítu.

To vše jsou ovšem toliko ex-post tvořené "POHÁDKY" neřku-li "VÝMYSLY" jakož i jiné heraldické legendy.

TRADICE konkrétně FRANCOUZSKÉ LILIE se váže (vidíme, že fiktivně víceméně) ke králi CLOVISOVI/CHLODVÍKOVI, ---[#13.0] a to je ale doba dávno PŘED křižáckými válkami a zde evidentně není přímá KONTINUITA mezi MOTIVY či SYMBOLIKOU LILIE před rokem 1099 a PO roce 1099 a to patrně ani u FRANCOUZSKÉ HERALDIKY.
.
Zatímco BÍLÁ LILIE je spojována s ČISTOTOU a NEVINNOSTÍ, tak ČERVENÁ LILIE (snad již od pradávna) se spojuje s PLODNOSTÍ a BOHATSTVÍM.

V naší české heraldice se LILIE objevuje v barevných kombinacích BÍLO-ČERVENÉ, BÍLO-MODRÉ a ZLATO-MODRÉ a LILIE se dostala do ERBŮ RODŮ jednak z oblasti TÁBORSKA VÝCHODNÍCH ČECH a jednak na KROMĚŘÍŽSKU na MORAVĚ.

Práva na erb resp. ERB se DĚDÍ atd. jakožto ´PRÁVO´ a ´OSOBNÍ MAJETEK´ a součást ´STATUSU´ společenského.

August SEDLÁČEK-HERALDIKA I. s.192:

"Lilie liší se heraldickou stylisací ještě více než růže od svého vzoru přirozeného. Na místě koruny květinové bývají tři list; list střední nahoře i dole přiostřený má po každé straně své list nahoře dolů sehnutý a a svislý a dole nahoru poněkud zahnutý, všechny tři jsou uprostřed tak obvázané, že dole menší asi o třetinu části celé hořejší erbovní znamení se opakuje, kteréžto menší polovici také spodek se říká. Někdy se vidí mezi hořejšími třemi listy dvě tyčinky o kulovitých prstících, které také podobu jetelovitou mají nebo nové lilii podobné jsou."

Hypertrofované TYČINKY rozvité heraldická LILIE mají nepochybně týž "estetický" účel – tj. VYPLNIT PRÁZDNOU PLOCHU horních rohů trojúhelného štítu.

To zjevně ale v našich českých podmínkách specificky souvisí ne ani tak s "barvou květu lilie" jako takové, ale je to dáno zejména "ČESKÝMI BARVAMI" BÍLO-ČERVENÉ BIKOLORY anebo návazně na z téhož vyplývající barvy erbu OLOMOUCKÉHO BISKUPA.

Tak, jak se tou dobou (ve 13.století každopádně) erby zbarvují a barvy jsou často ještě proměnlivé dle LENNÍ či momentální VOJENSKÉ PŘÍSLUŠNOSTI.

BÍLO-ČERVENÉ národní či zemské barvy v terminologii jednak obecné a jednak vexilologické, zatímco přísně v heraldické terminologii se jedná o barvy STŘÍRNÁ LILIE na ČERVENÉM ŠTÍTĚ.

BEŘKOVŠTÍ ze Šebířova v Čechách, původně z TÁBORSKA, později na MĚLNICKU v BEŘKOVICÍCH návazně na to pak erb pánů ze ZÁSTŘIZL na Moravě na Kroměřížsku (=zboží biskupské). Na TÁBORSKU jsou rody, především vladycké, mezi ČECHTICEMI a MLADOU VOŽICÍ: vladykové z ČECHTIC, CHMELNÉ, LOMNÉ, (Beřkovští) ze ŠEBÍŘOVA, z DUBU, z POHNÁNÍ, z RATIBOŘIC, ze BZOVÉ, z HOJOVIC, z VODLOCHOVIC z NOSÁKOVA;
na KOUŘIMSKU+CHRUDIMSKU pak: z HLOHOVA, MORAŠIC, z POČAPL, z VLČNOVA, (Býchorští) z RAŠKOVIC; na LITOMĚŘICKU ze ŽELEVIC, z PNĚTLUK, Progové z VELNIC;
na MORAVĚ pak máme jednak pány ze ZÁSTŘIZL a pak u slezských pánů z VRBNA a BRUNTÁLU atd. 

V případě naší heraldiky se tedy povětšinou jedná i menší a VLADYCKÉ rodiny spíše a patrně o erby spíše MLADŠÍ (než-li naopak) a zdá se, že je tu jakási návaznost (převyšující "statistickou pravděpodobnost") jednak asi na TÁBOR a patrně i VÝCHODNÍ ČECHY a prvotně jakousi biblicko-náboženskou heraldiku či symboliku patrně z éry HUSITSTVÍ anebo pak se jedná o leníky buď BISKUPSKÝCH ZBOŽÍ anebo možná CÍRKEVNÍCH INSTITUCÍ, odkud se dostává v našich podmínkách českých emblém LILIE do heraldiky.

U české heraldiky tedy vidíme asi úplně opačný vývoj a užití emblému LILIE než je tomu asi v případě FRANCIE: tam ---[#20.3] se bude patrně jednat především o VÝZNAMNĚJŠÍ RODY s bližší vazbou ke králi a vyšším úřadům, zatímco naopak v ČECHÁCH a na MORAVĚ se jedná o dobu spíše pozdější a rody spíše drobnější (původně) a VLADYCKÉ coby LENÍKY církevních PÁNŮ patrně zejména anebo rodiny mající možná nějaký vztah k HUSITSKÝM centrům TÁBORA či VÝCHODOČESKÝM.

Výňatek:
(c) P. 2021
@LocatorHERALDIKA

Náhrobní kámen v kostele sv. Vojtěcha

Tento náhrobní kámen byl přenesen jako jediný z kostela sv. Marie (původní kostel na hřbitově) do nově stavěného kostela sv. Vojtěcha, zřejmě i na popud fundátorky Marie Markéty Valdštejnové z Chudenic (přezdívané "máti kapucínů") a to v roce asi kol. 1724 pár let před svou smrtí. Datace náhrobníku 1644. Tehdy vládnou na Housce Hrabata ze Spauru (Spaurů). Je tedy možné, že byl v kostelíku na hřbitově pochován též zástupce této šlechty. Hrad Housku získávají konfiskací po vraždě Valdštejna, který držel Housku potažmo celé Frýdlantské panství a financoval z nej své válečné aktivity. Náhrobní kámen je menší velikosti asi 50x70cm.

1644 umírá hraběnka ze Spauru, ještě téhož roku její bratr, který Housecko zdědil. Z této doby je i náhrobek, který je nyní v novém kostele pod ukradeným bočním pravým oltářem, původním z kostela sv. Marie. Též zasvěcen sv. Marii.