O naší historické obci Kruh

PROSÍME, KDO MÁTE JAKÉKOLI TEXTY, KNIHY, FOTOGRAFIE - ZAPŮJČETE, děkujeme!

Kruhovité sídelní uspořádání obce nebo název od slova krouhat?

Prastará obec Kruh vznikla kolonizací a zkulturňováním místní oblasti plné skal a roklí. pravděpodobně u příležitosti stavby hradu Houska. Lidé se zde v okolí usazovali ale již v dávném pravěku. To dokazují nálezy pod skalními převisy. Dokola obce bylo několik manských usedlostí a v údolích menší roubená stavení. V obci jsou ve vytesaných skalních nikách pozůstatky sušáren na ovoce či chmel. Dochované jsou tři kříže, ohrazený hřbitov s márnicí, kostel a fara. Obec byla uživení schopná. Trhy se pořádali v Doksech a v Dubé, kde se sušil i chmel, tzv. dubský zelenáč. Později se pěstovala řepa. Po třicetileté válce se evengelické obyvatelstvo promísilo, až převažovala v 19. stol. německá národnost. Na náhrobcích místního hřbitova si můžeme povšimnout některých poněmčených slovanských příjmení.

Český úřední název: Kruh; Německý úřední název: Kroh; Příšlušný obecní úřad: Doksy; Okres 1992: Doksy; Okres 1930: Dubá; Soudní okres 1930: Dubá; Farní úřad 1949: Kruh; Panství 1848: Doksy 

Volný tvar obce, ovšem se štítovým uspořádáním se světnicemi směrem do návsi, po obvodu s manskými hospodářskými usedlostmi typů franckých dvorců, se přičítá osídlení slovanskými předky (lze vysledovat i prastará slovanská jména). Těmi byli Pšované či Charváté, Lužičtí Srbové. Do třicetileté války můžeme zaznamenávat čistě slovanská jména, jako např. Čelákovští, Tomkovští, Bartoš, Šafránek. Obec leží na nebo poblíž jedné z nejstarší doložené obchodní stezce ze Žitavy do Mělníka, kolem hradu Houska (dokladem může být obec Týn, kde se vybíralo mýto a dalo přenocovat v opevněném dvorci). Díky tvárnému pískovci z okolních lomů, se velmi rychle z celodřevěných poloroubenic staly domy pevnějšími a obranyschopnějšími - pozdeji se staly i "nespalnými". Sedláci se na svých statcích živili prvně zejména pěstováním chmele (dubský zelenáč), později řepy. Na vrcholu své slávy byla obec soběstačná s několika šenky, kolárnou, kovárnou, farou a školou u nově vystavěného kostela, řeznictvím a sušárnami ovoce. V obci byla obecní mlátička obilí. Pěstovalo se a vyváželo do Saska sušené ovoce, pěstovaní na vysokokmenných odrůdách, zejména třešně (Mšenská jánovka, Hradská červená a Žlutka) a švestky (Tiederle). Z návsi obce k novému kostelu na vrchu vedla křížová cesta. Pravděpodobně dřevěná.

dnes již nestojící Větrný mlýn - Belska (Kbelsko)
dnes již nestojící Větrný mlýn - Belska (Kbelsko)

Kolem se lámal a snad i drtil čedičový kámen (Kraví vrch, Jestřábí vrch, Kružský kopec) a těžilo dřevo a pískovcové kopáky, tzv. štuky. Zaznamenány byly i ve středověku rybníky pod obcí v Kružském dolu i obecní rybníček na návsi. K vesnici připadá ještě několik solitérních hospodářských usedlostí mimo intravilán obce (Grindl - dříve Chalupa, Kipa - dříve Kunstschen a Čihadla - Czihadel dnes pouze skalní obydlí, Na Fučíkovském). K obci příslušely původně i okolní menší sídla, jako například Vojetín - Wogetin nebo Kbelsko - Belska s větrným mlýnem, Pankrác - Pankratz a Nová Starost - Neue Sorge (dnes zlidověle Najzorka), Hony, Na kopečku, Jestřábí skála a část obce Ruschengraben, s prvním později objeveným vydatným zdrojem vody, důležitým pro obživu všech. Pro vodu se dříve za dob sucha muselo až do Kružského dolu či ke Strenickému potoku (Povodí Labe). To, než byly vykopány studny v centrální části obce u tzv. kalu.

Kruh byl postupně v držení mocných českých i zahraničních rodů, zejména podle majitelů hradů Housky a majestátného Bezdězu. Za třicetileté války, pak prastarým Doksům či augustiniánské církvi.

Statisticky: rok 1931....231 obyvatel, 2001.....47 (číslo nadále roste)

Mapy: Mapy v tomto odkazu

márnička a centrální hřbitovní kříž stav 2020
márnička a centrální hřbitovní kříž stav 2020
původní renesanční dřík kříže pod hřbitovní zdí, originál stav před nezdařilou obnovou
původní renesanční dřík kříže pod hřbitovní zdí, originál stav před nezdařilou obnovou

Původní kostel v kruhu

První v pořadí, dříve tzv. patronátní kostel byl usazen na ostrožně na dnešním opevněném barokním hřbitově. Pod touto vrstvou se však skrývá renesance a gotika. První zprávy o vesnici se týkají fary, tím i potažmo tohoto kostelíka a původní fary poblíž. Pocházejí z r. 1352, kdy podle register papežský desátků platil zdejší plebán 24 gr. ročně (jednalo o průměrně movitou faru). Patroni kostela pocházeli z řad místních vladyků (poprvé r. 1361 Petr z Kruhu), a dokonce i z řad lipských měšťanů - Holmayr s manželkou Kateřinou (r. 1580). Po r. 1380 se patrony kostela stávají majitelé houseckého panství Berkové z Dubé.

První doklad příslušnosti Kruhu k houseckému hradu pochází z kupní smlouvy z r. 1432, kdy Berkové z Dubé prodávají panství Janu Smiřickému ze Smiřic. Při dalších prodejích v r. 1594 Damiánovi z Peycldorfu a 1615 Václavu Berkovi z Dubé se nedovídáme příliš mnoho podrobností. Mimo kostelního podacího práva je zmíněna ve vsi výsadní krčma (1615) a dluhy na dvou dvorech (Čelákovský a Tomkovský).

Konfiskát většiny panství ve zdejším regionu získal po bitvě na Bílé hoře prostřednictvím Adama mladšího z Valdštejna na přelomu let 1622/3 Albrecht z Valdštejna.6 R. 1627 daroval kostel s celou vesnicí nově založenému augustiniánskému klášteru na Bezdězi. Po odchodu těchto řeholníků do Bělé pod Bezdězem v r. 1633 přechází vlastnictví r. 1636 na monserratské benediktiny pražského opatství Na Slovanech. Berní rula zachytila k r. 1656 v Kruhu dva sedláky a čtyři chalupníky, přičemž nejsou uvedeny žádné pohořelé nebo pusté grunty, což ale zvláštní. 

Farnost spravovali benediktini od r. 1662 přímo z kláštera založeného na nedalekém Bezdězi, a to i po prodeji vlastního panství v r. 1679 dokskému velkostatku Kryštofova Ferdinanda z Haisensteina. Od přelomu sedmdesátých a osmdesátých let je celá oblast spojena v jeden celek s rozsáhlými majetky Valdštejnů okolo Mnichova Hradiště. Arnošt Josef z Valdštejna koupil nejprve 1. 1. 1678 panství Bělá - Kuřívody, r. 1679 původně benediktinské panství Bezděz a r. 1680 celé panství Doksy. Valdštejnové celé dominium udrželi až do 20. století.

I v 17. a 18. století se většina zpráv o Kruhu týká kostela či souvisejících věcí. V r. 1724 byla postavena nová fara a nový kostel místo nevyhovujícího starého kostela stojícího na současném hřbitově. Starý kostel sloužil bohoslužbám ještě do r. 1756 a zbořen byl patrně až r. 1778. Tereziánský katastr zachytil k r. 1756 v Kruhu již deset hospodářů.

Nepřímo lze z farní pamětnice zjistit i údaje o počtu domů v obci. Z období faráře Václava Kupschiny (1725 - 1740) a k r. 1789 jsou zmíněni držitelé gruntů platících desátek ke kostelu a čísla popisná jejich domů (č. p. 4, 5, 14, 16, 20, 23). Jedná se v podstatě o výčet všech velkých usedlostí.

Historicky tento kostelík musel být zasvěcen prastarým svatým a to již dávno před rokem 1600 n.l. Hřbitov je dnes patrový a s jistotou nelze říci, kolik pater hrobů v sobě skrývá. Je jisté, že je zde pochován rytíř Hrzán z Harrasova (viz renesanční náhrobek na zdi márnice, Harasové dali ulít i zvon, jehož část se našla). Který, Hrzán tu však odpočívá zatím nevíme. Také je možné, že je zde pochován některý z ronovců a nebo jiný pán z Housky, či jejich ženy. Na House totiž nebyl hřbitov. Dále se zde pohřbívalo z ostatních okolních obcí, kde též byly drobné manské usedlosti, čili střední bohatší vrstva. Kostelík nemohl být velký, a byl zejména roubený. Zničen byl s obcí při přesunu švédských vojsk za rekatolizační třicetileté války. Kostel nabylo možné obnovit a byl stržen a nahrazen novým vč. fary o 100m dále po vrstevnici. Do tohoto nového kostela je přenesen náhrobní kámen z r. 1644.

Hřbitovní centrální kříž nahrazující kostelík pochází z první čtvrtiny 19.století. Provedení je v klasicistním slohu. Je velmi precizně tvarovaný a v okolí nemá obdoby (opravil 2019 spolek Pšovka za pomocí grantu a veřejné sbírky). Márnice je též obnovena 2020 za pomocí grantu a veřejné sbírky.

Kruh v datech

Kruh v Podbezdězí - historie vesnice

1352 - první zprávy o vesnici se týkají fary, tím i potažmo kostela, pocházejí z roku 1352, kdy podle register papežských desátků platil zdejší plebán 24 grošů ročně (v rámci regionu se jednalo o průměrně movitou faru). O založení obce Kruh ve 13. a počátku 14. století nejsou žádné zprávy a zdá se, že patří až k mladším lokacím v rámci tohoto regionu. K velkým proměnám celého kraje pod Bezdězem došlo ve druhé polovině 13. století. Za velké iniciativy krále Přemysla Otakara II. se zde rozvinulo rozsáhlé kolonizační úsilí. Původní součástí královské državy byla i oblast pozdějšího panství hradu Housky a okolí Mšena. Ale již na konci 13. století se toto území dostává do rukou Berků z Dubé, stejně jako Kuřívodsko a na počátku 14. století i zbylé jádro bezdězského královského panství. Za vlády Karla IV. došlo k vyplacení zástavy královského majetku, ale již bez Housky a Kuřívod, které Berkům zůstaly v dědičné držbě. Z dalších let pocházejí první zmínky o kružském faráři (1358 nejmenovaný, 1361 Michal a další). Patroni kostela pocházeli z řad místních vladyků (poprvé roku 1361 Petr z Kruhu, MIrek a poté i Diviš z Kruhu).

1380 - po tomto datu se patrony kostely stávající majitelé houseckého panství Berkové z Dubé. První doklad příslušnosti Kruhu k houseckému hradu pochází z kupní smlouvy z roku 1432, kdy Berkové z Dubé prodávají panství Janu Smiřickému ze Smiřic.

1615 - vedle kostelního podacího je zmíněna ve vsi výsadní krčma a dluhy na dvou dvorech (Čelákovský a Tomkovský). Uvedenými dvory jsou patrně míněny zdejší největší selské grunty.

Třicetiletá válka (1618-1648) měla zásadní vliv na tento region. Můžeme mluvit o stěhování národů vlivem válek. Prostý lid se schovával v okolních roklích a v lesích, a snad se i budovaly "skalní byty". Vesnice byly drancovány, Houska obsazena voji.

1622/23 - konfiskát většiny panství ve zdejším regionu získal po bitvě na Bílé hoře Adam mladšího z Valdštejna a následně Albrecht z Valdštejna. A tak se spolu s okolními statky i panství housecké, dokské a bělské stává součástí obrovského frýdlantského knížectví.

1627 - Albrecht z Valdštejna daroval kostel s celou vesnicí nově založenému augustiniánskému klášteru na Bezdězi. Po odchodu těchto řeholníků do Bělé pod Bezdězem v roce 1633, přechází vlastnictví v roce 1636 na monserratské benediktiny z pražského opatství Na Slovanech.

1652 - kostel na hřbitově již nesloužil jako farní, ale pouze jako filiální

1654 - berní rula uvádí v obci dva sedláky a čtyři chalupníky, při čemž nejsou na rozdíl od okolních obcí zmíněny žádné pohořelé nebo pusté grunty

1679 - po prodeji klášterního panství se Kruh dostává pod dokský velkostatek Kryštofova Ferdinanda z Haisensteina a následně na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let Arnošta Josef z Valdštejna. Valdštejnové celé dominium udrželi až do 20. století.

1756 - tereziánský katastr eviduje v Kruhu deset hospodářů (od sedláků po chalupníky) a jeden dům bez pozemkové držby

1771 - první číslování domů, v obci stálo 27 čísel popisných (stejný počet uvádí také J. Schallem k roku 1790)

1834 - J. G. Sommerem zmíněno v Kruhu již 42 domů a 246 obyvatel včetně jedné židovské rodiny. Dominantní úlohu mělo v obživě zdejších obyvatel obilnářství, pro daný region v této době je však typický i velký rozmach chmelařství a velký význam mělo i ovocnářství. Zajímavý je rovněž i údaj o problematice zásobování vodou, Kruh měl stejně jako řada obcí v oblasti problémy s nedostatkem vody zejména v době sucha, i jediná studna v místní části Ruschengraben (západní část obce při silnici na Housku) v suchých letech nedávala vodu a tak se pro vodu muselo až do údolí Strenického potoka pod Bezdědicemi kde jsou pozůstatky dvou rybníků a mlýnů.

1848 - bylo zrušeno poddanství a správa jednotlivých oblastí přechází pod státní úřady. Vesnice připadla pod soudní okres Dubá a pod ním se udržela přes všechny správní reformy až do roku 1949, kdy přešla pod nově vzniklý okres Doksy a v roce 1960 pod okres Česká Lípa. Počet domů zůstával na stabilním počtu 42, počet obyvatel se měnil, k roku 1843 - 296, k roku 1857 - 252, k roku 1888 - 233 lidí většinou katolického vyznání, k roku 1930 - 181 obyvatel převážně německé národnosti, v roce 1945 - 173 přihlášených obyvatel, z toho 30 české národnosti. Školní obvod tehdy zahrnoval ještě Týn, Vojetín, Novou Starost a Na Fučíkovském.

1867 - je již ve III. vojenském mapování zakreslen křížek nad obcí na rozcestí směr Nová Starost, Vojetín. (Dnes zrestaurovaný a zasvěcený sv. Máří Magdaléně)

1945 - odsun většiny původního německého obyvatelstva. Počet obyvatel se výrazně snížil. Tento stav se samozřejmě promítl s celou řadou dalších okolností až po vzhled vesnice. Zejména v prvních letech po válce došlo k řadě demolicí nepotřebných staveb. Tehdy bylo rozhodnuto o demolici prvních domů a v padesátých letech 20. století následovaly další. Počátkem padesátých let 20. století vzniklo v Kruhu Jednotné zemědělské družstvo (JZD), které se v roce 1960 spojilo s JZD Luka a Žďár a tak vzniklo JZD Budoucnost se sídlem v Lukách.

1961 - zrušen samostatný Místní národní výbor v Kruhu a obec byla sloučena se sousedním Žďárem a následně s městem Doksy

Dobře přehledná historie celého Kokořínska zde.

Zpracoval: Mgr. Miroslav Kolka, 07/2014, doupravil/doplnil Ing. Pavel Žert

Významné objekty a dominanty v obci

Stavebně-historický význam staveb

opravené průčelí kostela sv. Vojtěcha
opravené průčelí kostela sv. Vojtěcha
torzální stav skříňových varhan (cca 1970)
torzální stav skříňových varhan (cca 1970)
zcizená původní křtitelnice
zcizená původní křtitelnice
27.6.1941
27.6.1941
kolorovaná fotografie z přelomu století
kolorovaná fotografie z přelomu století
nedochovaný dřevený sklenutý strop s výjevy mučedníků a svatých
nedochovaný dřevený sklenutý strop s výjevy mučedníků a svatých
nedochovaný oltář panny Marie, ještě z původního kostelíka
nedochovaný oltář panny Marie, ještě z původního kostelíka
biřmování dětí z různých obcí
biřmování dětí z různých obcí

Kostel sv. Vojtěcha (st. Adalbert)

Těžiště obce tvoří jednolodní barokní kostel sv. Vojtěcha z let, jehož štítové vstupní západní průčelí s vysokým pilastrovým řádem tvoří dominantu sídla. Je z urbanistického hlediska nejvýznamnější dominantou celé obce. Založení této "novostavby" je na vrcholu ostrožny ve východní části obce je zajímavým doklademfunkce sakrálních staveb v krajině v době baroka.

Kostel v obci zasvěcený patronu sv. Vojtěchu (dříve st. Adalbert), postaven nadací jedné z větvě rodu Valdštejnů. Bohatý inventář dnes již bohužel chybí. Součástí byly i jedny z nejstarších skříňových varhan severních Čech. K bohoslužbám se svolávalo zvoněním a i výstřelem z hmoždířovitého děla, aby čas věděli i obyvatelé okolních obcí. Tento kostel nahradil pradávný kostelík na hřbitově, zničený za třicetileté války.

Valdštejnský architekt Nicolo Raimundi, stejně jako kostel v Dubé - Tuhaňi, navrhnul i podobný kostel sv. Vojtěcha (st. Adalberta) v Kruhu. Zřejmě jako hrobku jedné z mnichovo-hradišťské větve Valdštejnů, toho času vlastnící dokské panství pro hraběnku Marii Markétu z Valdštejna (Černínka z Chuděnic *1689-†1736). Snad jako fundaci a za duši zemřelého manžela Františka Josefa, jenž zemřel roku 1722. Celkově se dá říci, že kostel je vrcholně valdštejnský, protože důležité výzdoby provedli smluvní mistři sloužící pro Valdštejny. Samotná stavba byla započata roku 1723 a zednickým mistrem byl pravděpodobně Melchoir Oppelt. Tato vrcholně barokní stavba je umístěna na ostrožně ve východní části obce a je situována na rozdíl od staršího kostela stávajícího na hřbitůvku s vysokou ohradní zdí tak, aby přicházející od Housky byly touto stavbou ohromeni. Západním průčelím přímo shlíží na hlavní cestu sestupující k návsi. Kostelní věžička fiálového typu nesla původně dva zvony, za první sv. války zrekvírovány a roztaveny. Nejstarší z nich byl přelit ze zbytků zvonu z kostela sv. Marie z hřbitova. Nové dva daroval velkostatkář Billich na paměť úmrtí dětí z jeho rodiny, ani jeden se však nedochoval. Zvony byly pravděpodobně zrekvírovány a poslední se roztavil při zničujícím požáru roku 2004.


1723-1726 - pro zchátralost starého kostela se přikročilo ke stavbě nového na současném místě. Fundátorkou byla hraběnka Marie Markéta z Valdštejna, rozená Černínová z Chudenic. Většina literatury předpokládá, že plány kostela vytvořil Niccolo Raimundi, pracující na celé řadě valdštejnských staveb na zdejších panstvích (Mnichovo Hradiště, Tuháň, Klášter Hradiště n. J. a další). Účast N. Raimundiho a v literatuře zmiňovaného provádějícího stavitele Melchiora Oppelta (jinak také Opel) se prozatím nepodařilo věrohodně doložit, ale odpovídá tomu poměrně strohé vrcholně barokní řešení fasády. Hlavní oltář zhotovil v r. 1725 významný malíř ve valdštejnských službách, turnovský měšťan Jan Jiří Hertl (ve farní pamětnici jako Georgius Härtel pictor Waldsteinianus). Podle jiných údajů pamětnice vznikl obraz r. 1735, ale pravděpodobně tento datum souvisí s pořízením dalšího vybavení či úpravami oltáře - zlacení apod. Farní obvod tehdy zahrnoval Bořejov s kostelem (do roku 1725), Bezdědice, Žďár, Týn, Vojetín, Novou Starost (Neusorge) a Na Fučíkovském (Futchigfelden). Rozsah farnosti se v podstatě dodnes nezměnil.

1756 - až o tohoto data sloužil starý kostel na hřbitově jako hřbitovní a byly v něm slouženy i mše, poté byl stržen (snad až roku 1778). Z původního vybavení starého kostela byl do nové stavby použit oltář P. Marie z počátku 18. století a slity byly i původní zvony. Podle inventáře z této doby byly na hlavním oltáři vedle obrazu sv. Vojtěcha i sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava. Levý oltář byl zasvěcen sv. Anně a pravý P. Marii. Z dalšího období existuje celá řada záznamů o zvonech, většinou provedených známou zvonařskou dílnou Pricqueů fungující na mladoboleslavském hradě.

1785 - proběhla oprava věže (sanktusníku).

1787 - koupeny varhany z dokského kostela sv. Bartoloměje.

1843 - mapy stabilního katastru zachytily kostel v dnešním půdoryse, tj. včetně sakristie a předsíně.

1856 - podle údajné signatury byl doplněn oltář sv. Anny obrazem od Maischaidera, patrně někdy v této době byly přemalovány i další oltářní obrazy

1861 - pořízena nová křížová cesta (dnes neexistující).

1885 - první větší oprava barokní stavby proběhla.

1898 - obnova vybavení v interiéru.

1924 - Richardem Haroldem z Chomutova zhotoveny tři nové zvony na místo dvou zvonů zrekvírovaných za 1. světové války (ty byly přelité roku 1815). Donátorem dvou zvonů byl významný sedlák p. Rudolf Billich z č.p. 4 za jeho dvě zemřelé děti.

1930 - realizována dodnes dochovaná výmalba presbytáře a části lodi, jejímž autorem je Jaroslav Major. Předchozí úprava interiéru byla dle farní pamětnice v "špinavé bělobě".

1934 - provedena oprava střechy, kříže a hromosvodu na věžičce, v r. 1936 oprava lavic.

1945 - po druhé světové válce a dále se ještě vedly až do sedmdesátých let bohoslužby. Kostel ale pomalu pustl a byl i vykraden. Například byla zcizena kamenná křtitelnice. 

1996 - odvezena převážná část mobiliáře na děkanství do Doks. Stavebně technický stav kostela a zejména střechy byl v této době neutěšený, v roce 1995 byla připravována generální oprava břidlicové střechy položené na dřevěném šindeli. Do kostela zatékalo a patrně byl poškozen i krov.

1996, 27. dubna - kostel vyhořel, zcela zničen krov, střecha a falešná klenba stropu lodi, výrazně poškozeno obvodové zdivo, shořela kazatelna a mobiliář (lavice). 

1998 - provedena nová provizorní konstrukce krovu a položena lepenková krytina

2006-2010 - postupná obnova krovu a střechy financovaná z dotačních programů Ministerstva kultury ČR, Libereckého kraje a příspěvků města Doksy. Práce organizovaná občanským sdružením Drobné památky severních Čech.

2010-2012 - obnova fasády, okenních a dveřních výplní a přístavků. Děle je využito stavby jako nejvyšší budovy, ze které je vysílán signál s vysokorychlostním internetem.

2020 - pokračování v projektu odvodnění a rozhodování o využití stavby.

Zajímavostí je, že se v pravé poledne střílely salvy z hmoždíře, pro to, aby lidé z okolních obcí věděli, kolik je hodin. Zvony tak daleko nedozvonily. Ke kostelu vedly z těchto náležících ke Kruhu obcí přespolní cesty. Ty byly na kraji Kruhu na rozcestích osazeny božími muky, tzv. poslední zastavení.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Vojt%C4%9Bcha_(Kruh) 

zdroj: M. Kolka, P. Žert

Varhany skříňového typu:

Do kostela byly v roce 1787 dopraveny z Doks větší varhany, které za 80 zl. opravil vrchlabský mistr Tauchmann. V roce 1801, 1810 a 1825 proběhly menší opravy, a to zejména měchů. Liběchovský varhanář Haubner varhany v roce 1833 za 100 zlatých nově okožil, vyčistil a naladil níže. Další opravu uskutečnil v roce 1839 varhanář Mrázek z Budyně nad Ohří. Ve druhé polovině 19. století opravy varhan obstarával Franz Müller, který dodal také novou klaviaturu. K roku 1868 je nástroj ceněn na 400 zlatých. V roce 1908 se však varhany popisují jako téměř nepotřebné, ceněné na pouhých 50 zl. Přesto tento unikátní nástroj z roku 1627 přežil období "velkoplošné likvidace" historických varhan z konce 19. a první poloviny 20. století.

Jedny z nejstarších českých varhan, původně postavené neznámo kde. Datum 1627 vyryté na skříni patrně kalkantem poukazuje na dobu jejich vzniku, mohou však být i starší. Traduje se jejich původ z hradní kaple na Bezdězu, některé prameny hovoří též o farním kostel v Doksech. Jejich posledním umístěním byl kostel v Kruhu. Původní podoba renesančního nástroje byla zcela změněna již v 18. století. Kostel v Kruhu stihl s nástupem komunismu stejný osud jako u většiny ostatních v Sudetech, zařízení kostela i varhany byly částečně zdemolovány.

Roku 1992 bylo péčí spolku Ackermanngemeinde a P. Angela Waldsteina zahájeno kompletní restaurování nástroje, rekonstrukce původního stavu z roku 1627. Z původního píšťalového fondu se zachovalo pouze pět prospektových píšťal a několik píšťal uvnitř stroje, umožňujících spolu s dochovanými stoličkami relativně přesnou rekonstrukci původní disposice a mensur. Rekonstruován byl též kuriosní původní pedálový stroj na společné vzdušnici s HW. 2020 se varhany nacházejí v Litoměřicích.

zdroj: https://www.vladimirslajch.cz/varhany/zobraz_projekty.php?id=Doksy

Rejstříky:

  • HW: Copl major, Principal, Spitzflett, Quinta major, Nassat, Octava, Quinta minor, Mixtur 3 fach, Regal
  • Ped: Bauernflett 2´, Sedecima 1´

Nahrávky:

  • CD - Jaroslav Tůma, ČR 3 Vltava

křáž sv. Magdaleny jižně nad obcí
křáž sv. Magdaleny jižně nad obcí
kříž severně nad obcí v původním stavu, po poškození (uražení litinového kříže)
kříž severně nad obcí v původním stavu, po poškození (uražení litinového kříže)
torzo pomníčku padlým z I.sv.války?
torzo pomníčku padlým z I.sv.války?

Poslední zastavení směr Vojetín

Tento velmi zdobný křížek stojí na bývalém rozcestí, tzv. poslední zastavení směr z obce Vojetín (farnost Kruh). Původně měl tento barokní kříž litinový kříž s Kristem (uražen a ukraden v devadesátých letech) a plechovou tabulku s německým textem. Křížek byl i neodborně restaurován. Nyní díky péči okrašlovacího spolku Kokořínska - Pšovka, byl velmi citlivě a odborně opraven a zasvěcen nově sv. Máří Magdaleně. Poslední zastavení znamenalo poslední pomodlení se k Bohu před bohoslužbou v kostele. U těchto křížků se také dávají květiny k žehná se dobré úrodě. Jsou to orientační body a jsou vedeny ve všech vojenských mapováních. Patří do naší kulturní krajiny a zaslouží si naší péči.

Neví se tedy přesně, kdo byl donátorem kříže, ale lze dovodit, že to musel být nějaký farník např. velkostatkář z obce Vojetín.

Cestu směr Vojetín se nyní snažíme zase obnovit zpět.

https://www.psovka.cz/cz/realizace/krizky-a-skalni-vyklenky/barokni-kriz-v-obci-kruh

Další křížky v obci, které se nedochovali:

a) Kříž na rozcestí směrem z Housky do Kruhu, než se začne padat po silnici dolů z kopce, stával dřevěný kříž s plechovým Kristem.

b) Křížek u polní cesty na louce za stavením č. p. 31, který se sbíhá do úvozu a končí u požární vodní nádrže Cesta je již spíše zaniklá.

c) Křížová cesta od stavení č. p. 45 ke kostelu sv. Vojtěcha. Stávala podél místní komunikace ve strání a byla zakončena velmi dominantním schodištěm tesaným přímo do skalního bloku pod hlavním průčelím kostela. Křížová cesta byla pravděpodobně dřevěná, nezachovala se.

Římskokatolická farnost Kruh dle Wikipedie:

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1_farnost_Kruh 

poslední foto školy před demolicí
poslední foto školy před demolicí
1970-71
1970-71

Obecní škola (zaniklá)

Budova školy se nacházela tradičně vedle kostela (původně vyučoval děti katecheta, až později po reformě školství učitel). 

Vystavěna na obdélníkovém půdorysu v neorenesančním slohu (viditělný tympanon nad centrální osou), tak jak tomu dávaly tehdejší předpisy řád. Tento sloh měl podpořit účel budovy a reprezentovat obec. 

Prvním učitelem, o němž je v pramenech zmínka, byl Jiří Mosig, který od roku 1698 působil v Kruhu jako učitel a kostelník po dobu 54 let. Učitelování a kostelničení pak přecházelo v jeho rodině z otce na syna. V roce 1815 přišel do Kruhu zbrusu nový učitel Václav Štolla, který byl také výborným varhaníkem. Působil zde až do své smrti v roce 1868.

Starou a nevyhovující budovu školy v roce 1793 koupil Andrea Pankrác a za pomoci Valdštejnovy nadace pro chudé postavil novou školu na místě staré dřevěné. Bernau ji popisuje v roce 1888 takto:

"Je to malá nízká dřevěná budova" (s. 229). V roce 1888 byla tato školní budova zbourána a na jejím místě postavena nová budova. V roce 1882 měla škola dvě třídy, učili 2 učitelé, zapsáno bylo 88 dětí. Školní knihovna měla 90 sv.

Dnes již bohužel budova a příslušenství (kolna a chlívek) nestojí.

info: Výraznou změnou bylo přijetí Všeobecného školního řádu v roce 1774 za vlády Marie Terezie, který zavedl docházku do škol, povinná ale tehdy ještě nebyla. Situace se změnila až před 150 lety, 14. května 1869, kdy byl přijat školský zákon, který povinnou školní docházku definitivně zavedl. 

V menších městech a vesnicích měly být zřizovány jednotřídní či dvoutřídní školy triviální (podle tří základních předmětů, takzvaného trivia: čtení, psaní a počítání). 

Neorenesance nekopírovala italskou renesanci 16. století, nýbrž současně uplatňovala prvky převzaté z řecké a římské antiky, dle nichž se mělo "správně dekorovati". Zpravidla se uplatňovala v eklektickém způsobu kombinací prvků a detailů z nejrůznějších slohů a právě průčelí stavby bylo jedním z nejdůležitějších částí budovy a dle dobových názorů mělo vyjadřovat charakter a účel stavby. Neboť jak píše Saturnin Ondřej Heller ve svém článku z roku 1883: "účelem průčelí jest pak důstojná a přiměřená representace stavebního účelu navenek." Reprezentace gymnázia, jako důležité městské stavby, nejen pro občany daného města, byla velmi podstatná, neboť školní budova měla být symbolem budoucnosti obce. 



Páteřní cesta obcí s "novým" valdštejnským kostelem
Páteřní cesta obcí s "novým" valdštejnským kostelem
Herrschaft: Hauska: tedy Housecké panství
Herrschaft: Hauska: tedy Housecké panství

Fara (nově zrekonstruovaná)

První zmínka související s farností v Kruhu však pochází až z roku 1352.

Ze 14. století jsou také první písemné doklady o existenci šlechtického dvorce. Osídlení lokality je proto nutné zařadit nejpozději do vrcholného středověku.

Kruh měl jako farní patronátní ves určité privilegované postavení. Za husitských válek až do třicetileté války byl Kruh střediskem nekatolíků.

V roce 1725 byla obnovena fara. Pravděpodobně byla obnovena po požáru po útoku švédských nebo saských vojsk, které prošly tímto regionem. Kruh byl velmi poškozen, původní kostelík na hřbitově nebyl ušetřen. Snad byla tehdy i nově vystavěna, ovšem na původním místě starší fary.

Do jejího pole působnosti patřily vsi Kruh, Vojetín, Žďár, Týn, samoty Na Fučíkovském a Nová Starost, ale i Libovice. První faráře na obnovené faře byl Augustin Štroblach. Dříve katecheté (místní faráři) vyučovali ve škole po zavedení povinnosti školní docházky, což se ale později zrušilo.

V jádru vrcholně barokní převážně roubená fara z roku 1725 upravovaná v 1. pol. 19. stol. Stávající obednění (bedněný plášť je výsledkem dozateplení během II. světové války. Ještě dříve ztratila fara roubení po celém obvodu. Část pravděpodovně uhnila a byla dozděna.

K faře náleží i tzv. zařízení, kterými jsou chlévy, maštale a kolna umístěné na dvoře fary (silně destruovány). Fara byla chráněna dokola kamennou zdí s bránami.

Od roku 1850 je Kruh součástí politického okresu Dubá, 1938 landrátu Česká Lípa, v letech 1939-1945 landrátu Dubá, 1945-1949 soudní okres Dubá, 1949-1960 okres Doksy.

1960 - 2000 okres Česká Lípa, kraj Severočeský, 2001 Liberecký kraj.

Třicetiletá válka a důsledná rekatolizace se přičinily o značné vylidnění Čech. Tomuto osudu se nevyhnul ani Kruh. K roku 1656 se uvádí pouze 6 selských a chalupnických usedlostí, v roce 1787 je doloženo již 27 domů, jedná se především o chalupnickou a domkářskou zástavbu v údolních a okrajových částech sídla, která doplňuje straší usedlostní zástavbu. Značný nárůst počtu domů proběhl od konce 18. století v první třetině 19. století což bylo spojeno s rozvojem zemědělství. Tím se značně rozšířila základna věřících. Nyní již katolických.

V letech 1833 - 1921 měl Kruh už 42 domů. V letech 1918-1938 žilo v Kruhu a Vojetíně okolo 250 obyvatel. (1930 - Kruh: 181 obyvatel, Vojetín: 76). Na konci roku 1945 žilo v Kruhu 130 Čechů a 52 Němců.

...vejcovec
...vejcovec
stav před zrestaurováním
stav před zrestaurováním
detail dříku a kamenické vyjádření  (před očištěním)
detail dříku a kamenické vyjádření (před očištěním)
Hrzáň z Harasowa
Hrzáň z Harasowa
náhrobek s tesanou lilií
náhrobek s tesanou lilií

Hřbitov a centrální hřbitovní kříž

(opraveno oboje 2019-2020, zásluhou občanů, nadací a několika málo dobrovolníků ze dvou spolků)

Hřbitov se utvářel společně s původní osadou. Představuje ojedinělý typ opevněného hřbitůvku na vršku v původní lokaci. Patrně vrstvený hřbitov ovšem postrádá původní kostelík, který shořel za třicetileté války. (Kostely pro své bohatství shromážděné uvnitř, potřebovaly být zvenčí chráněné). Hřbitov má 110 hrobových míst, převážná část je s pozůstatky předválečného obyvatelstva. Je třeba jej ale chránit jako historický celek a tak o něj i pečovat.

Vznik kříže v Kruhu lze na základě popsaných skutečností, v návaznosti na řešení kamenného podstavce a s přihlédnutím k počátkům užívání litiny pro výrobu křížů orientačně datovat nejspíše do druhé či třetí dekády 19. století. Jedná se tedy o období, kdy odlévání křížů bylo pravděpodobně dosud záležitostí pouze zakázkové nebo nejvýše malosériové výroby. Lze tedy uvažovat o tom, že kříž v Kruhu může být dnes naprostým unikátem ať už z důvodu jeho originální výroby pro vcelku prestižní užití jakožto hlavního hřbitovního kříže, nebo proto, že se další odlitky z malé série nedochovaly do dnešní doby.

Na hřbitově v obci Kruh na straně opačné od vstupních vrat, přibližně v ose pohřebiště před márnicí, stojí na vysokém kamenném podstavci litinový kříž, který má funkci hlavního hřbitovního kříže. Podstavec pilířového typu zbudovaný na čtvercovém půdorysu je klasicky trojdělený na hlavici, dřík a patku. Patka přibližně krychlového tvaru má stěny členěné obdélnými zrcadly, která jsou z větší části vyplněna reliéfní obdélnou plochou s čtvrtkruhově vykrojenými rohy. Na čelní straně by v tomto poli bylo možno očekávat dataci, avšak i tato plocha je bohužel jen dohladka opracovaná. Na spodní straně se patka odsazeným okosením rozšiřuje v základovou desku, která je na všech čtyřech stranách lemována předsazeným kamenným stupněm, jenž jen mírně vystupuje nad úroveň okolního terénu. Shora je patka okosená, čímž je její šířka převedena do menšího rozměru dříku. Čelní strana dříku je shora a ze stran lemovaná stuhou, která na jeho spodku zabíhá do bočních stran dvojice štíhlých vysokých reliéfních trojúhelníků, jakýchsi schematizovaných obelisků. Dřík je přibližně z poloviny své výšky vyplněn nikou s půleliptickým půdorysem, završenou konchou, která je strukturována do podoby lastury. Shora je nika lemovaná reliéfní drapérií (baldachýnem), pod jejímž středovým uzlem visí střapec. V mělce vpadlém poli pod dnem niky, lemovaném obelisky, se nachází reliéfní dekor složený ze zaoblených a esovitě zprohýbaných linií. Řešení bočních stěn dříku je obdobné, ale zjednodušené. Konchy nik jsou hladké, chybí baldachýny nad jejich záklenky a ve vpadlém poli pod jejich dnem je místo ozdobných reliéfů jen mírně vyvýšená obdélná plocha s čtvrtkruhově vykrojenými rohy.

Spodní profil hlavice tvoří podbrádka z obou stran ohraničená dvojicí pásků, na niž shora navazuje podvalek zdobený vejcovcem a doplněný shora dalším páskem, který jej odděluje od ještě více vyložené krycí desky. Ta je shora velmi mírně spádovaná do všech čtyřech stran a nasedá na ni oproti rozměrům abaku výrazně zúžený kamenný nástavec, do něhož je teprve osazen litinový kříž. Po stránce skladby profilací se jedná o desku, na niž navazuje nízký obloun a vysoký úsek ve tvaru převodky. Nástavce na hlavicích podstavců představují jedno z regionálně specifických severočeských řešení, přičemž v této podobě štíhlých převýšených tvarů se obvykle vyskytují na památkách rámcově pocházejících z první poloviny 19. století. Celý podstavec byl vychýlený ze svislé osy s převažujícím náklonem směrem dozadu, k márnici. Celý kříž byl vyzvednut nad terén a obnovila se tím klekátka okolní základové kameny. Bohužel se nedochovala kamenická signace,

Na původně kolorovaném kamenném podstavci se dochoval originální litinový kříž, ovšem byl již značně zasažený dopady dlouhodobě ignorované základní údržby, spočívající alespoň ve včasné periodické obnově ochranného nátěru. Kříž i všechny jeho dochované demontovatelné součásti byly celoplošně zasaženy do hloubky postupující korozí jamkovitého charakteru, která již setřela nejjemnější detaily původní modelace, což se nejvíce projevuje na těle Krista. Zbytky podrezlé černé barvy se dochovaly především na zadní straně kříže a zadní vzpěře a působí dojmem, že byly naneseny na již zkorodovaný povrch. V nejhlubších prohlubních dekoru na lícní straně jsou místy patrné zesvětlalé zbytky oranžové barvy, které lze prakticky s jistotou prohlásit za pozůstatky základového antikorozního suříkového nátěru. Lokálně se na povrchu kříže vyskytují i zelené povlaky, tvořené nárosty sinic a zelených řas. 

Význam přední strany kamenického ztvárnění na pískovcovém dříku. Jde zde o církevní symboliku. Na ose je výklenek tvořený mušlí - lasturou hřebenatky (kterou si vybral sv. Jakub a je symbolem poutníků a i nově symbol hojnosti). Zde je nutné se pozastavit nad tím, jestli se původní kostel nejmenoval sv. Jakub. Pole uvnitř výklenku bylo vymalováno většinou nebeskou modří se zlatými hvězdami. Zavěšený baldachýn nad výklenkem s jedním střapcem symbolizuje stav místní hodnosti. Jde o kněžskou heraldiku, to znamená že ve vsi bydlel kněz a šlo o farní kostel. Tím byla obec spádová pro ostatní obce včetně pohřebiště. Pod výklenkem snad symbol váhy a pod váhou pravděpodobně kněžský klobouk, ten měl sv. Jakub také na jeho cestách. Jehlany by snad mohly vyjadřovat strasti a těžkosti na životních cestách nebo jako symbol energie (pyramida). Na hlavici se nachází již zmíněné vejcovce. Vychází z vejce a bývá kryptováno církevní symbolikou pokoje nebo hrobu, což je pro toto místo více než podstatné. V křesťanství je vejce symbolem vzkříšení Krista, jenž z hrob vstal jako kuře ze skořápky... 

Kůl i břevno kříže tvoří plný profil ploše obdélného průřezu, na lícní straně lemovaný úzkou plochou lištou. Ta vymezuje široké střední pole zdobené mělkým rýhováním, vedeným vždy kolmo na dlouhou osu kůlu či břevna. Konce ramen kříže jsou rozšířené do tvaru čtverce se čtvrtkruhově vykrojenými rohy, přičemž každý ze čtverců je z větší míry vyplněn stylizovaným květem se šesti korunními plátky. Velmi pravděpodobně se má jednat o květ růže jakožto jeden z mariánských symbolů, avšak z botanického hlediska jde o omyl, neboť růže má korunních plátků pouze pět a zcela výjimečně čtyři.

Patku kříže vytváří spodní část kůlu, symetricky doplněná na obou stranách krátkou esovitě prohnutou rozvilinou a zdola ohraničená profilovanou lištou. Ta kryje čep kříže, jenž slouží k ukotvení odlitku do kamenného podstavce. Lišta obíhá všechny čtyři strany kříže a skládá se z desky obdélného půdorysu, na niž s malým pravoúhlým ustoupením nasedá velmi nízká převodka. Na esovitě prohnutých rozvilinách je dobře čitelný jejich základní konstrukční motiv postupně ze sebe vyrůstajících bohatě členěných listů, nahoře i dole převázaných úzkými prstenci a na obou koncích stočených do nevelké voluty. Rozviliny se ke kůlu kříže nahoře přimykají úsekem pod horním prstencem a dole koncovou volutou, přičemž zároveň krátce dosedají na horní plochu spodní lišty patky. Dekor přední strany kůlu kříže tvoří téměř v celé výšce patečního úseku list, který se členěním blíží listu lichozpeřenému, složenému z ne zcela stejných kopinatých lístků. Horní lichý lístek se stáčí a alespoň v náznaku vystupuje před rovinu lícní stěny kříže.

Barokní márnice v sobě ukrývá pozůstatky původního kostelíka v podobě zdiva a zabudovaných dvou renesančních náhrobků. Mužský (rytíř Hrzán z Harasova - pán na Housce) a ženský s erbem lilie (pravděpodobně choť). Při opravě se udělala nová cihlová podlaha, historizující bobrová střecha a uzavřelo se boční okno novou okenicí.

Jaký Hrzán tu vlastně odpočívá? Podle částečně dochovaného nápisu kolem dokola figurálního náhrobníku "Letha panie...na den sw.Martina umrzel gest urozeny Pan...Hrzan z Harasowa...gest w nadegi blahoslaweneho wzkriseni", jde o jediného známého Hrzána pohřbeného v Kruhu. Podle brnění jde již o rytíře, to znamená, že rod byl již v rytířském stavu. Starší ze synů Tobiáše Hrzána Václav, přebral majetky ještě za života otce, měl dva syny. Václav měl ještě bratra Jiřího. Píše se rok 1582, když Václav umírá. Je však pohřben v k. sv. Havla v Mladé Boleslavi. Může to být tedy Václav ml. nebo jeho syn Adam (ten spíše ne), či Jiří s přídomkem na Vidimi. Náhrobek je do červena. To ale svědčí o vysokém žáru a jde o chemický proces zabarvení pískovce ohořením, za časů drancování vsi Kroo. Tesaný nápis je humanistická kapitála psaná česky.

Druhým náhrobním kamenem, rozlomeným a s nedochovaným textem je pravděpodobně se symbolikou "lilie". Tedy čistoty a mravnosti. To se dávalo urozeným ženám. 

Připomeňme, že v té době byla tato šlechta podobojí, tedy měli blízko k Jednotě bratrské (všeob. evangelíci a později protestanti, vznikla jako následek zmařené husitské revoluce). Hrzánové drželi housku 1502-1594.

Třetím náhrobním kamenem je náhrobní kámen umístěným pod bývalým pravým oltářem zasvěceným Paně Marii. Nese latinský nápis "O. Benefactoribus nostro(i). Anno Domini 1644". Byl přenesen z původního kostela. Donátorkou byla Valdštejnová, ti již vedli vše po německém způsobu a musel(a) to být pro ní důležitá osobnost nebo přívětivá osoba. Snad by mohlo jít o Markétu Trčkovou z Lípy od Hradce Králové, které společně s manželem Berkou z Dubé vlastnili panství Houska ???.

výtažek z obnovy kříže v bulletinu MÁME VYBRÁNO (klkněte)

stabilní katastr 1901 (parcelní č.48)
stabilní katastr 1901 (parcelní č.48)

Statek (zemědělská usedlost) č.p.4 

Šlo o jedno z nehonosnějších stavení určené k bydlení v obci na severní ostrožně nad obcí, štítově orientovanou do návsi s polovalbovou střechou. Hlavní průčelí do dvora bylo devítiosé. Velmi zdobná plasticita fasády odpovídala těmto typům zemědělských usedlostí, které můžeme vidět v jiných obcích. Zemědělskou usedlost vlastnila rodina vekostatkáře Billicha (Billigův statek). Ten přestavěl původní roubené stavení na pozdně klasicistní zděný dům (píše se rok 1882) a přestavba trvala 8 let. Těchto domů je na Českolipsku více. V domě bylo ubytování, hospoda, taneční sál, vývařovna, chlévy a konírna. K této budově na parcele ještě náležely kamenný chlév a stáje. Na ploše před hlavním domem byla též sušárna a seník, též kamenná stodola (později vepřín). Pan Billich po náhlé smrti jeho dvou dětí nechal ulít v Mladé Boleslavi dva zvony pro kružský kostel (nyní zničeny nebo zrekvírovány).  Zajímavostí je, že dům ve své době byl velmi moderní. Svítilo se totiž bioplynem, v domě se objevilo na podlaze tzv. terrasso. Před budovou přibyl "kuželník" s vybetonovanou kuželníkovou dráhou. Ve velké peci se peklo pečivo a v komínových udírnách udilo i na prodej. Ze sálu vedla ven dřevěná terasa se schody. K objektu patřily rozsáhlé polnosti. 

Po roce 1947 v objektu byla knihovna, divadlo a radiokroužek. Budova byla ale také součástí JZD a postupně chátrala.

Celý majetek byl nesmyslně rozparcelován (jako i jinde) a rozprodán. 

V současné době objekt čeká na celkovou rekonstrukci. Možné jej využít jako obecní dům (plnil by tak původní účel) nebo penzion či malovýrobnu.


letecké snímkování 1954
letecké snímkování 1954
svatba, 12 a 13 zakladatelé velkostatku Billichovi. 19 Billichová Marie rozená Schafranka (poněmčelý původní rod z Luk - dříve Kluk od slova klučit)
svatba, 12 a 13 zakladatelé velkostatku Billichovi. 19 Billichová Marie rozená Schafranka (poněmčelý původní rod z Luk - dříve Kluk od slova klučit)